Rolnička
Ahoj, i já bych ráda přispěla svým skutečným příběhem. Stal se před 2roky, když mi bylo 14....
K desátým narozeninám jsem od táty dostala slovenského teplokrevníka, kobylku Rolničku. Tenkrát jí bylo 6, veselá a hravá, vhodná na ZZVJ. U koní se motám od narození, je to tím, že táta pracoval jako vedoucí na jednom ranči. Už od malinka jsem chtěla vlastního koníka a Rolničku jsem dostala k narozeninám. Je to krásná hnědka bez odznaků, šíleně mlsná a je pro každou špatnost.
Jednoho dne však tátu vyhodili z práce, a tak skončila možnost bezplatného ustájení. Táta hledal stáj kam by mohl Rolničku dát ustájit, na ranči odkud dostal táta výpověď to bylo moc drahé. Nakonec mi ale řekl, že budu muset Rolničku nechat prodat, bylo mi 13, měla jsem ji 3 roky a zamilovaly jsme se do sebe, nikdo jiný než táta a já na ní nemohl sednout, pokud nechtěl skončit v nemocnici. Nechtěla jsem to, odmítala, až jsem teprve potom pochopila, že to finanční situace neumožňuje. Na Rolničku se našli hodní kupci, ale bydleli na Slovensku, což je pro západočechy trochu z ruky.
Po půl roce jsme se začaly zase mít dobře, já docházela pořád do tý samý stáje, starat se alespoň o místní kopytníky. Tenkrát mi taťka pověděl, zda nechci koupit koníka, že se nemusím bát, peníze na něj prej budou. Okamžitě jsem začala hledat Rolničku, ale na lidi co si jí od nás koupili jsem kontakt neměla. Po 2 měsících jsem ztratila naději, ale stejně jsem všude po internetu dávala inzeráty, její fotky...
Nevěřila jsem, že se Rolnička najde. Táta mi chtěl udělat radost, a tak jsme začali objíždět stáje, kde nabízeli jiné koně. Nechtěla jsem jiného, ale potřebovala jsem koně se kterým se prosadím v nižším sportu, a tak jsem souhlasila že si najdu jiného koně. Byla to už asi osmdesátá stáj, kterou jsme navštívili, jeli jsme tam na inzerát "prodám valacha ČT, grošák, vhodný pro ZZVJ pro juniory." Dívala jsem se na něj, byl hezkej, vysokej, fakt královskej kůň. Procházela jsem stájema a četla si jmenovky, koukala na koníky... u jednoho boxu jsem četla: "Regina, původ neznámý, byla odkoupena od lidí, kteří ji chtěli dát na jatka," nakoukla jsem do boxu a....
to není možný, stála předemnou hnědka bez odznaků... ROLNIČKA!! Tomu nevěřím!! Ale byla to ona, poznala bych ji vždycky, otevřela jsem její box, tělíčko měla vyhublé, klepala se jak osyka. "Rolí, Rolničko," řekla jsem tichým hlasem. Kobylka ke mně, zvedla hlavu, nastražila uši, a tak jako to dělala vždycky když byla moje, šťouchla mě hlavou slabě dvakrát do ramene. Začala jsem brečet, co to s ní udělali?
Paní co ji odkoupila od lidí, co měli úmysl prodat ji do salámu mi řekla, že o ní nic neví, nic jí o ní neřekli, ale prý to byli Němci. Chudinka, čím si musela prožít? Prodávali jsme ji Slovákům a skončila až v Německu? Kolik důvěry musela ztratit? Ale přesto jsem poznala já ji a ona mě. Regina jí pojmenovali, protože nevěděli jak se jmenuje, byla u nich 3 dny. Okamžitě jsem si svoji Rolničku... vlastně Reginu... né, Rolničku!! koupila. Dodnes jsme spolu, i když kvůli zraněním už ji nemůžu jezdit, ani nemůže mít hříbátka. Měla nějak zraněnou páteř, a tak se na ní nesmí jezdit. Koupila jsem si ještě Giganta, toho vysokého grošáka. S ním jezdím parkury a Rolničku mám jako mazlíčka, venku za mnou chodí jako pejsek, Gigant je osmiletý valášek, trochu přísnější, ale s Rolničkou si rozumí. Rolnička už přibrala a svěčí jí to u mě. Nikdy už ji neopustím a kdybych musela, prodám jí někomu koho znám a kde s ní budu moc být v kontaktu, dva koně nám dávají finančně zabrat, ale zvládáme to, doufám, že Rolničku ani Giganta nebudu muset už NIKDY opustit...
Každý kůň udělá pro vás cokoliv, když se budete mít navzájem rádi, ale ne každý člověk udělá cokoliv pro koně, občas nám v tom někdo brání, ale pokud to jde, chraňte své koně a nikdy je netrestejte, vždyť pokaždé je alespoň částečná vina na nás. Kůň je schopen pro člověka položit život, tak jim buďte vděční za jejich lásku, alespoň dobrou péčí a vlídným zacházením...